Sedím tu u stolu a píši pro vás tyto řádky. Píše se mi docela dobře, a to proto, že tu mám dost světla a v pauzách mezi psaním mohu vyhlédnout ven na ulici. A díky čemu tady mám světlo? A díky čemu mohu vyhlédnout ven? Anebo díky čemu si budu moci vyvětrat, až se venku udělá o trochu tepleji? Přece díky tomu, že tu mám přímo vedle sebe okno. A víc vám jistě říkat nemusím. I vy jistě víte, co to takové okno je a k čemu je mi stejně jako komukoliv jinému dobré.
Osobně si vůbec nedokážu představit, že bych tu to okno neměl. Tedy představit si to vlastně dokážu, ale nechci na něco takového snad ani pomyslet. Protože kdybych tu takové okno neměl, co bych si tu počal? Jak bych tu žil? Měl bych tu přece v jednom kuse tmu, neměl bych odsud žádný výhled, bylo by tu kvůli nemožnosti větrání nedýchatelno. A to by nebylo dobré. Ani pro mě, ani pro nikoho jiného, kdo by v podobných podmínkách bydlel.
Prostě je dobře, že tu to okno mám. A že ho mám i v sousedních pokojích. A že ho u sebe doma a určitě i jinde máte i vy. Je dobře, že okna existují a že jsou pro nás bydlící lidi samozřejmostí.
Jenže i když máme okna všichni, přece jenom se nám všem tato stejně nezamlouvají. Někdo z nás je se svými okny spokojený, zatímco někdo jiný ne. A to jak ze subjektivních důvodů, tak i z důvodů objektivních. Tedy někdy se okna nám samotným líbí nebo nelíbí a někdy jsou také skutečně kvalitní nebo nekvalitní bez ohledu na to, co si o nich myslíme. A protože žijeme v době, kdy je všeho dostatek, je jasné, že nemusíte mít jenom ta okna, která vám nevyhovují. Že je můžete klidně kdykoliv vyměnit za okna lepší. Což bych já osobně určitě udělal, kdyby mi ta stávající nevyhovovala. Okna se totiž seženou snadno. A když se podíváte, jaká provází třeba plastova okna cena, musíte konstatovat, že to si přece může dovolit každý z nás.