Strojírenství bylo již za socialismu v naší zemi jedním z nejobtížnějších oborů, a kdo se hlásil na střední odbornou školu tohoto typu, musel počítat s hodinami strávenými nad technickými výkresy. Tehdy také bývalo zvykem posuzovat jiným metrem budoucí strojaře, kteří doma seděli až dlouho do noci u rýsovacího stolu či prkna, a jinak se dívat na gymnazisty, kteří si výuku odbyli již ve škole a doma měli spoustu času na své koníčky a zájmy.
Součástí strojařiny je také schopnost posuzovat a odhadovat, jak se budou vyrábět jednotlivé součástky pro výrobu dopravních prostředků, strojů, domácích spotřebičů, elektroniky, nářadí a dalších výrobků, a že to není snadné, prokazuje i fakt, že jen málokdo z vás, co strojaři nejste, ví, k čemu je zapotřebí kuželový výstružník.
Kdybychom vám (nestrojařům) zadali do výroby zhotovení leteckého motoru, kde je přesnost důležitější, než kvantita, jak byste postupovali? Jak byste kupříkladu zhotovovali velmi přesné válcové otvory? Pokud byste na to vzali klasický vrták, otvor by byl sice relativně kruhový, ale jeho excentricita a hrubost povrchu, a také rozměrová přesnost, by vám nedaly spát. Zjistili byste, že s vrtákem nepochodíte, a pátrali byste dál, co s tím. Nakonec byste se dovtípili, že vrtákem pouze otvor předvrtáte a pro finální operace použijete nejprve výhrubník, a poté výstružník.
Výhrubníky a výstružníky jsou speciální vícebřité nástroje, jsou konstruovány tak, aby jejich vedení obrobkem bylo velmi přesné, aby nedocházelo k velké házivosti, což by vedlo k vytvoření spíše eliptického než kruhového otvoru. Více břitů také může obrábět menší třísku a povrch obrobku spíše hladit, tím pádem se docílí i velmi hladkého povrchu, což je zásadní například i pro výrobu leteckých pístových motorů. Tyto speciální nástroje se využívají jak v kusové, tak i v sériové výrobě, a své místo najdou i v údržbářských dílnách.